KONGO - Alžběta Žáková - sedmé jambo z Konga

1. 5. 2013

Mili pratele,

po delsi odmlce posilam prvomajovy dvoumesicnik. Nedoctete se ani o rozkvetlych tresnich, ani o paleni carodejnic, ani o tom, jak me nekdo pozadal o ruku..ale o par dalsich vecech snad prece jenom:) Pekny kveten preju!

HORKE NOVINKY Z HORKEHO KONGA JIZ POSEDME..ANEB PRASE NEBO KROKODYL?0

Tak vas vsechny znovu zdravim! A omlouvam se za mesicni zpozdeni. Mate ted takovy dvoumesicnik.

Nedavno jsem ve vedlejsim salesianskem centru potkala plakat s napisem: ''Dite patri do rodiny - jeste se prece nestalo, ze by ulice mela deti..'' No ne? Vzdyt je to prece nad slunce jasne. A presto to tady v Kongu tak uplne nefunguje. Kdyz se kluci nemuzou vratit do rodiny puvodni, tak aspon ze muzou zustat tady v Bakanja rodine. Nekteri tu jsou treba uz i deset let!

Brezen ve skole se nesl ve znameni uzavirani druheho skolniho trimestru. Testy, pak zkousky, stejne jako pred Vanocemi. Pro me tedy opet trochu zmena aktivit, s cimz jsem se vyrovnala, poucena prvnim trimestrem, lip nez v prosinci, a zvladla tak aspon trochu ubrat z hromady veci, ktere se mezitim nakupily. A taky jsem si udelala par dni ''staz'' ve zdejsi socialni kancelari a zase trochu vic nahlidla do jednotlivych pripadu kluku z Bakanja. A pak ctrnactidenni velikonocni prazdniny! Nacez v dubnu jsme zahajili posledni skolni usek, ktery je nejkratsi a zaroven na nem hodne zalezi. A ja jsem krome svych zacku dostala na starost jeste francouzstinu s pulkou jedne ''dohaneci'' tridy. Sedm kluku kolem ctrnacti let, kteri do skoly zacli chodit nedavno, a tak zatimco ostatni jejich spoluzaci (v lepsim pripade) ctou vety, oni bojujou s prvnimi pismenky. Tak uvidime, co se nam behem zbytku casu podari zvladnout. Ale desne me bavi byt trochu opravdova ''ucitelka'' - s tabuli a kridama, vyvolavanim zaku a psanim do sesitu:) Naopak moje psychologicke pusobeni se tak trochu samovolne uzavira, ti, co meli problemy na zacatku roku, se docela stabilizovali a jsou ted v pohode, a ja jsem usoudila, ze mnohem ucinnejsi je ''psychologicke'' doprovazeni ne ''oficialne'' a ''v kancelari'', ale spis tak celkove porad, mimo cas a prostor, jen tak kdyz jsme spolu a povidame a tak.

Abych predvedla svuj uspech v uceni francouzstiny, jeste zminim nedavny zazitek: Nad obrazkem prasete povidam, co to je? Dostane se mi spravne odpovedi ve svahilstine, a povidam, a francouzsky? Nic..napovidam, c...? (francouzsky je prase cochon) Hm...crocodile??? :)

Velikonoce jsme tu prozili moc pekne. Pocinaje Kvetnou nedeli, kdy cely pruvod prichazel do kostela mavajice zelenymi palmovymi ratolestmi a pak s nimi mavali i skoro celou msi, pres obrady velikonocniho tridenni az k dlouho ocekavane Velikonocni nedeli. Na Zeleny ctvrtek jsme meli vlastni msi primo ve velkem sale, kde kluci jedi, knez ohnive kazal o tom, ze stejne jako Izraeliti v rychlosti utekli z Egypta, i my musime zdrhnout vsemu, co neni spravne - treba kradezim, marihuane a rvackam. Behem kazani sundal nekolika klukum boty, aby pak dalsim dvanacti umyl nohy..nezapomenutelne. Velkopatecni obrady a sobotni vigilii jsme stravili ve vedlejsim salesianskem stredisku a byl to krasny zazitek opet videt nadsene tancujici deti i dospele, kteri se radovali z Jezisova vzkriseni. A abych doplnila sbirku, nedeli jsem stravila ve farnosti na svahilske msi, kde me krome delky a neustalych vykriku Amefufuka! (Vstal z mrtvych!) fascinoval temer pulhodinovy obetni pruvod, ve kterem lide prinesli snad uplne vsechno od brambor pres kostata az po zive slepice..

Co nas jeste cekalo behem prazdnin? Zdejsi vychovatele pro kluky pripravili program sestavajici z kazdodenni ranni prace, nasledneho filmu a odpoledniho fotbalu. Nic proti tomu, prace je potreba a fotbal maji radi - ale prece jenom ho hrajou cely rok. Proto (a taky proto, ze ja zrovna velky fotbalista nejsem) jsem krome sve prace a knihovny jeste zkusila podniknout neco navic. Nejvetsi udalosti byl jednoznacne tridenni camp se vsemi kluky, ale o tom za chvili. Krome toho jsem v jedne lekarne objevila sadrove obvazy a tak jsme se pustili do vyrabeni sadrovych masek. Ze zacatku byli nekteri zdeseni, co ze to tem chudakum lepim na oblicej, jini prohlasili, ze jsem teda carodejnice, kdyz delam takovy divny veci, ale nakonec si jich spoustu masku behem nekolika dni vyrobilo, nekteri si je i pomalovali (a jini je znicili..) a ti nejvytrvalejsi sehrali par kratkych scenek:)

Pak jsme rozjeli novy ''projekt'' - takovou malou vecerni kavarnu. Vzdycky jeden z veceru premenime knihovnu (skoro) k nepoznani, rozlozime ubrusy a svicky a vzdycky muze prijit 15 kluku a dalsich par je obsluhuje, kazdy dostane neco k piti a povidaji si, pak predvadi scenky nebo pisnicky nebo tancujou, proste kazdy ma nejake cislo - takovy trochu kulturni vecirek. Napad je to podle me dobry a kluci jsou radi, zatim se mi to ale jeste nepodarilo dotahnout k dokonalosti - hlavne proto, ze je temer nemozny vysvetlit tem, na kterych zrovna neni rada, ze jejich den je jindy. Na neco cekat je pro ne trochu nepredstavitelny, a tak zalezi na dni, ale nekdy ti, co jsou venku, fakt otravujou a kazi to ostatnim..uvidime, jak se to vyvrbi.

A hodne zajimavou zkusenosti pro me byla navsteva ''hospicu'', nebo spis domova duchodcu. Zaprve, neco takoveho tady temer neexistuje. O stare a nemocne se skoro vzdycky postara rodina, at uz kvuli tomu musi udelat cokoliv. Misto, ktere jsme navstivili, je domek, ktery postavila a stara se o nej farnost, a bydli tam tri stare babicky, ktere opravdu nemaji nikoho na svete, a tak se o ne staraji lidi z farnosti, kazdy den nekdo prinese neco k jidlu, prijde uklidit nebo vyprat..a jeste jsou tam dve mista volna. Ten rozdil oproti ceskym domovum se stovkami klientu, kde se na misto ceka casto mesice ci roky, me donutil fakt premyslet..jasne, tady je vsechno jiny, ale stejne..

Ted k tomu slavnemu vyletu do prirody:) Uz dlouho jsem mela v hlave napad vytahnout nase kluky nekdy trochu ven z Bakanja na par dni. Je to divny, ale spousta z nich spi tady v centru 365 dni v roce a jen to, ze stravi jednu noc nekde jinde, je pro ne velka akce! A ted se sesly dohromady vsechny potrebne veci - meli jsme prazdniny, nasli jsme jednu salesianskou farmu, kam jet, od ceskych darcu jsme dostali penize na zaplaceni vseho potrebneho a sehnala jsem nekolik salesianskych novicu, kteri meli chut jet s nami. A tak se sen stal nakonec realitou! Aby vsechno nebylo tak jednoduche, pripravy teda byly hodne vycerpavajici, protoze zdejsim aspirantum se ten napad nelibil, nevim jestli byli lini delat neco navic ci co (zvlastni, prece jenom by tu meli byt pro deti..), ale spoluprace s nima na pripravach bylo fakt peklo. Proste me nechali udelat uplne vsechno, neco ve smyslu vymyslela sis to, tak si to vypij az do dna, kdyz je clovek o neco poprosil, tvarili se co nejvic otravene a kdyz nahodou souhlasili, stejne to pak neudelali. Ale co, vlak uz byl rozjety a nakonec jsme opet v kamionu vyrazili na tri dny na farmu asi deset kilometru za mesto. A jak byly pripravy narocne, tak pak ty tri dny samotne byly za odmenu, hlavne proto, ze kluci se fakt odreagovali, uzivali si kazdou minutu, hrali jsme fotbal a volejbal, kluci proslidili okoli, meli jsme stezku odvahy, hrali jsme na zlodeje a policajty a boj o vlajky, skakali pres lano, meli spoustu malych her, pulnocni tanecni vecirek, dokonce i trenink karate a ctyrikrat za tri dny jedli bukari s fazolema:) A moc jsme si to vsichni uzili, nakonec dokonce i aspiranti. (Sice behem dvou hodin po prijezdu kluci otrhali skoro vsechno ovoce ze stromu a znicili ptaci hnizda a bezelstne mi prisli ukazat ptacka, ktery uz byl napul oskubany a pripraveny na tepelnou upravu..ale tamejsi otec salesian byl nastesti velkorysy a zvykly a rekl, ze ptacku je v okoli spousta:))

A nemuzu nezminit, ze potom,co tu skoncily velikonocni prazdniny, jsem si (konecne) uzila prazdniny i ja. Je fakt, ze uz jsem to potrebovala, protoze posledni dobou uz jsem byla nejak celkove unavena, min trpeliva a odnaseli to kluci, nekdy mi stacilo fakt malo, abych se rozcilila a vynadala jim, a proste uz bylo nacase. A tak jsme vyrazili na tyden do Zambie a bylo to fakt jako balzam na dusi. A krome toho taky dulezite rozsireni obzoru a pochopeni, ze Afrika vazne neni jenom Kongo. Zit v Zambii je pro Evropana trochu jednodussi nez v Kongu (myslim..?) - skoro nikdo na vas nekrici muzungu, po cele zemi se dostanete po silnicich a po centru Lusaky jsem se mohla vecer prochazet uplne klidne. Ale jakkoli jsem si to uzila, zpatky jsem se vratila rada - byla jsem vazne odpocinuta (a jsem doted) a uz jsem se na kluky tesila.

Do knihovny mi zacal jednou tydne chodit pomahat Matthieu, francouzsky dobrovolnik, tak je to vzdycky znat, kdyz jsme na ne dva. Ja mam trochu vic casu na povidani s klukama a on se pomalu stava prebornikem v piskvorkach:) Krome toho jsme dostali spoustu novych paru koleckovych brusli, takze uz pul hodiny pred otevrenim je na dverich nalepenych deset kluku a kazdy se snazi zamluvit si svoje nejoblibenejsi brusle. Rozdat je mi zabere asi 30 vterin, ziskat je na konci zpatky zhruba 20 minut:) A jeste pridam veselou historku, jeden z malych kluku mi jednou prisel zcela vazne rict, ze potrebuje rozmenit penize. Ze at mu dam lepenku, ze je nejdriv slepi a pak mu je vymenim. Kolik, povidam. Ze pry 150 franku. A pak vytahnul z kapsy pulku stovky a pulku dvoustovky a zacal je slepovat k sobe! Vynalezavy, ne?

A nakonec, dospeli jsme tady k dulezitemu technickemu pokroku: do vsech domku, ve kterych kluci spi, a do nekolika trid byly nainstalovane solarni panely, takze ted i pri kazdodennich vypadcich proudu kluci maji svetlo, coz je skvele jednak s ohledem na bezpecnost (protoze svicky jsou vzdycky tak trochu risk) a jednak s ohledem na to, ze zdejsi dodavatel elektriny si dela porad vic, co chce, a krome veceru nam ted odstrihava proud cim dal casteji i par hodin behem dne a uz mesic pravidelne celou nedeli.

Pres problemy s proudem jsme se pokusili vzkrisit zdejsi ''internetovou kavarnu'', kterou tady pred dvema lety zprovoznila Marketa, a ktera uz dospela temer ke konci, protoze pocitace jednoduse odchazely jeden po druhem do vecnych lovist. Tak ted mame jine, pripojeni o trochu stabilnejsi, a snazime se znovu nalakat zakazniky, kteri si uz bohuzel zvykli na to, ze to tady skoro nefunguje, a krome toho se internetove kavarny v okoli rozrustaji jako houby po desti..tak to asi zabere zase nejakou dobu, nez se klientela vrati. Ale snad!

No a ja, ja se mam dobre, porad lip (zvlast ted po dovolene:)). Vzpominam, jak jsem pred osmi mesici nic netusic prijela a kolik veci se od te doby zmenilo. Jak me ted uz to, co mi tehdy prislo fakt neskutecny, vubec nevzrusuje. Uz jsem proste zvykla (i kdyz cas od casu me jeste neco z miry vyvede!), vim, co delat a ceho se naopak vyvarovat, a jsem tu (skoro) jako doma. Ze jmen kluku mi na zacatku sla hlava kolem a ted uz spoustu z nich poznam i podle chuze:) Jen nevim, proc uz mi zbyva tak malo casu..na druhou stranu jsem jeste porad nemela malarii ani neztratila klice, takze dobry! Jediny, co asi nezvladnu, je ukol od moji male segry, ktera mi v dopisu napsala - odpocin si a vrat se odpocinuta!

Zatim se ale jeste nevracim! Zdravim vas z Lubumbashi, s tim, jak vam zacalo touzebne ocekavane jaro, tak nam skoncilo moje oblibene obdobi destu, zacina zas sucho a prach..ale tak pocasi venku neni tak dulezity. Dulezity je pocasi uvnitr, jak mi tady bylo vysvetleno. Takze vam vsem preju hezky vecer a slunce v dusi! :)

Alzbeta

« zpět na novinky