INDIE - SKAUTSKÝ TRÉNINK aneb jak se dal Kuba na skauting

14. 3. 2017

Dobrovolník Kuba se nám dal v Indii na "stará kolena" na skauting. Zajímá vás, jak se to stalo a jak skautský výcvik, do kterého se zapojil, probíhal? Není nic jednoduššího, než si přečíst jeho povídání.. :-)

Rok 1890, Afrika. Zkušený britský důstojník stojí tváří v tvář náčelníku kmene Ashanti. Několikaměsíční zápolení je u konce, mezi soupeřícími armádami zavládl mír. Angličan přelétne pohledem skotačící děti a opodál stojící zasmušilé starce a vykročí směrem k válečníkově chýši. Ještě donedávna úhlavní nepřátelé se zahledí jeden druhému upřeně do očí a po chvilce váhání napřáhne plukovník k náčelníkovi svou pravici, aby vzdal hod jeho statečnosti a společným stiskem zpečetil nově vzniklý přátelský svazek. Jaký je však jeho údiv, když jeho africký protějšek velkoryse nabídnutou ruku odmítne a vnutí mu místo ní svou levici. Na Angličanův tázavý pohled pak odpoví: "Levá ruka třímá v boji štít a chrání tak bojovníkův život. Potřeseme-li si levicí, dáme tím najevo, že nám při vzájemné komunikaci není zapotřebí štítu a že si můžeme plně důvěřovat." Důstojník se usměje, ruce se spojí, přátelství je stvrzeno. Britský plukovník se jmenuje Baden Powell a za několik let založí skautské hnutí, jehož členové se budou vřelým stiskem levé ruky zdravit až do dnes...

Mnohé asi překvapí, že výše uvedené řádky nepochází z pera ostříleného junáka, nýbrž váhavého introverta, který sice v mládí vedle indiánských dobrodružství Karla Maye hltal také napínavé příhody statečných a čestných Foglarových hrdinů, jenž však do skautu i přes vnitřní spřízněnost s jeho zásadami nikdy nevstoupil. Ano, nemluvím o nikom jiném než o mé komplikované osobnosti. Koho by napadlo, že šanci na reparát dostanu zrovna v Indii?

Za vše může vám už důvěrné známý otec Francis, jehož lákavé nabídce skautského tréninku v jednom ze sousedních indických států jsem nakonec rád přitakal, a tak jsem spolu se salesiánskými bratry studujícími filozofii - a tedy budoucími kněžími - podstoupil na sklonku ledna týdenní výcvik, který z nás měl udělat kvalitní skautské vůdce. Nutno podotknout, že pro mnohé z nich se jednalo o vůbec první zkušenost se skautem. Spali jsme na slámě namačkaní v jednoduchých stanech, při přednáškách nám kolem krku visely skautské šátky a hlavy pokrývaly tradiční berety, opodál vlála indická skautská vlajka a pár minut po brzkém budíčku jsme ospalost vyháněli rozcvičkou. Drillová cvičení mi sice zpočátku moc nevoněla - každodenní vyklízení stanu pro inspekci, vojenské povely, salutování, vyhrnout rukávy až za loket apod. -, zato při vyprávění o Baden-Powellových životních dobrodružstvích, filozofii celého skautského hnutí, jeho cílech a zásadách mi zahořelo srdce a mé nitro se zalilo lítostí, že mi tak nádherná a duchaplná činnost v mládí unikla. Že však nikdy není pozdě, může dosvědčit samotný otec Francis, který se skautingem začal ve 23 letech a dnes platí v Indii za uznávanou kapacitu. No, uvidíme...

Na nudu při nabitém programu nebyl prostor: naše prsty se učily vázat uzly, mysl byla zaneprázdněna krocením ručičky kompasu, při stopavací výpravě si všechny skupinky vyzkoušeli hledání ztracené stezky, relaxce byla zajištěna každodenní hodinkou her a naše bambusové megastavby ve mně vzbudily obdiv nad zručností stavitelů i strach z případného zřícení zároveň. Ranní mše svatá a pravidelné modlitby byla pro budoucí pastýře duší samozřejmostí a každý večer korunoval táborový oheň, v jehož záři mohly všechny skupinky předvést své herecké, taneční i pěvecké umění. Zde jsem také poprvé docenil krásu tradiční skautské večerky, jejíž anglický text odpovídá táhlé melodii mnohem lépe než naše mateřština, zato český překlad slov "Campfire is burning" jako "Červená se line záře" mi přišel mnohem poetičtější. :-)

Celkově se jednalo o velice krásný týden strávený v přírodě s příjemnými lidmi a budu na něj rád vzpomínat. S kluky jsem si i díky téměř totožnému věku dobře rozuměl, během tréninku jsem lépe pochopil pozadí skautingu a jeho vnitřní motivaci, moudrá slova otce Francise si kdykoliv rád vyslechnu a myslím si, že ani tolik nevadí, že se mnozí kluci po skončení kurzu ke skautingu už asi nikdy nevrátí. On člověk nikdy neví, kdy to zaseté semínko vyklíčí.

Celé vyprávění bych rád zakončil skautským slibem, který jsem sice obřadně nesložil, pod který se však rád podepíši:

"On my honour, I promise that I will do my best to do my duty to God and my country, to help other people and to obey the Scout Law."

(Termínem skautský zákon se se má na mysli 9 doporučeníhodných zásad jako např. věrnost, pradomluvnost, láska k přírodě, čistota myšlenek, slov a skutků, atd.)

Fotografie ze Skautského tréninku: http://kubavindii.rajce.idnes.cz/Skautsky_trenink/

Děkuji otci Jamesi z indického města Darjeeling za laskavé poskytnutí fotek a videí z celého kurzu.

« zpět na novinky