"Pracuji v Bakanja centre, centru pro kluky z ulice, kteří se už ale rozhodli ulici opustit a chodí tady do školy a někteří tu bydlí na internátu. Kluci jsou moc fajn. Je jich spousta, ale nejsou všichni stejní, jak je někdy Evropani vidí. Problém je jenom v tom, že mají všichni podobnou postavu, identický účes a naprosto nezapamatovatelná jména. Podobně jsem na tom byla zezačátku i s místními salesiány – už se mi podařilo vykládat otci Eduardovi, že jsem byla odpoledne s otcem Eduardem ve městě koupit konžskou SIM kartu do mobilu... Ještě vlastně pořádně nevím, co budu dělat, tak jsem prostě s kluky, když mají volno. Snaží se mě učit svahilsky. Výuka vypadá tak, že na mě chrlí svahilské věty a já jenom přikyvuju a říkám "Jina yangu Markéta.""

Celý dopis si přečtěte zde.

zpět na novinky